Jako malá jsem hrávala na harmoniku a učila se objevovat harmonii v hudbě. Ještě jsem nechápala, co to slovo znamená, to až mnohem později, když život přivál potíže. Jestli je něco, po čem mnozí touží na konci života, pak je to ona – harmonie, spokojenost, vyváženost –  poukazující na to, že jsme život nepromarnili. Dnes ji nacházím v půvabech přírody, v řešení interiéru i v lidech samotných.  Jako k výtvarníkovi ke mně promlouvá výrazně i v barvách a mám chuť, se s Vámi o to podělit.

Bílá – je čistota na prahu života a prostor pro naši fantazii.

Žlutá – je poušť i slunečnicové pole, jen si správně vybrat.

Oranžová – je oživujícím mostem mezi lidmi, vesele rozkvetlým.

Růžová – je něžnou dlaní, která hladí, dotekem mládí.

Červená – jak rozjásané máky v poli, plamínky ohně a záře zapadajícího slunce.

Fialová – jsou skrytá přání naší duše, čarovná moc neznámého.

Modrá – jsou naše sny a plány, hluboká voda myšlenek i lehkost bytí.

Zelená – je rodící se příroda, naděje a kreativita.

Tyrkysová – je nekonečnou barvou mořských vln i mělčinou k osvěžení unavené duše.

Hnědá – je zorané pole, stabilní a dávající výživu.

Šedá – po černé noci, než přijde bílý den, skráně, prokvetlé na konci života a hovořící o moudrosti.

Černá – je noc, v níž kvetou hvězdy, zornička oka, malá, a přece tak důležitá.