Cvaklo to v zámku. S vrzáním se otevřela zpuchřelá dřevěná vrátka, lehoučko zašustily suché věty růží a pavučina přede mnou ztratila tvar. Už pět let tu nikdo nebyl. Větve jabloní se skláněly téměř k zemi a tak, jako se babičky s potěšením dívají na svá vnoučata, shlížely na hromádky spadaných červených a žlutých jablíček. List střídal list, náletové mladé dřeviny vykukovaly na každém kroku. Prodírala jsem se pavučinkami a nasávala podzimní atmosféru staré a zanedbané zahrady. A přece, něco mi říkalo, že tu kdysi muselo být moc krásně. Opodál na dvorku se něco zalesklo. Sehnula jsem se a uviděla dva bílé talíře lemované zlatými okraji a malou mosaznou konvičku na čaj. Ty moje holka zlatá, kdopak tě tu zanechal! Genius loci – duch místa – jako by se usmíval a vábil mě dál. Podobné to bylo s domem. Na prahu nic moc, staré a osahané dveře, svědčící o tom, že tudy lidé procházeli za prací a zpět domů. O pár kroků dál se ale chodba překvapivě rozšířila a já stála v prostorné vzdušné hale, z níž vedlo několikero dveří do nitra domu. Čím déle jsem chodila, tím jasněji jsem cítila, že tady můžu být doma, že tady můžeme být jako rodina šťastní. To jsem ještě o FengShui nevěděla tolik, co nyní, ale byla tu příležitost učit se a byla moc dobrá. Dnes, po dvaceti letech, vím, že jsem volila správně.

Pohádky. Dobro v nich vítězí nad zlem a lidé tu rozumí sami sobě i řeči zvířat. Dokáží nás přenést přes všechny bolesti světa do všemocné říše fantazie, a proto je milujeme. Přemýšlela jsem, co se jim v našem reálném světě nejvíce podobá, a cítím, že je to chvíle, kdy vnímavý člověk podá svou ruku přírodě a znovu ji citlivě vzkřísí. Pomohou si vzájemně dýchat, prožijí zázrak znovuzrození, životní energie se rozběhne na plné obrátky. Hledala jsem pod starými, napůl ztrouchnivělými prkny, zapadlý kamínek, když ke mně promluvil zvuk zurčící vody. Nadzvedla jsem tedy ve staré zahradě zbytek prkna, pak druhé, třetí a objevila studánku. Léty zapomenutou, zanesenou listím a zemí, ale stále živou. Dá to hodně práce, ale na místě studánky se dnes rodí jezírko, které nabídne podmínky k životu drobným živočichům i rostlinám a modernímu člověku poslouží k meditaci a zamyšlení. Prastaré se opět stává užitečným a váženým. Stejně jako ve Feng Shui, respektujeme-li tradice a poznání věků minulých, přijdou k nám do našich dnů nové možnosti, otevřou se brány energií, které spaly pod nánosem mechu a kapradí.

Ve chvílích, kdy naslouchám vyprávění životních příběhů, se mi do mysli a představ vkládají živé obrazy. Ovlivněné pocity, nesoucí energii postav, barevně promlouvající k druhým, léčící prostor i člověka samotného. Když potom procházím místnostmi a na papíře vytvářím záchrannou síť náprav, zapadají do nich i ony výjevy a jsou mi inspirací. Mnohé je nutno vyměřit a spočítat, vyjádřit pravidly, energie mých obrazů je však svobodná a napovídá, vybízí k netradičnímu řešení. Někdy jen podnítí k barevnosti interiéru, jindy se obrazy, zhmotněné na plátně, stávají jeho součástí.

Venku se ochladilo, pomalu se začínalo připozdívat, když jsem vstupovala do jeho domu. Po schodech nahoru, až úplně k nebesům a tam se počal odvíjet jeho životní příběh. Na jeho počátku byl otevřený mladý muž vstupující do života s chutí a elánem, tak jako jiní toužící dokázat nemožné a nalézt pro sebe to nejlepší – lásku a porozumění, kterého se mu v mládí poněkud nedostávalo. Jak šel čas, dosáhl titulů, uznání svých schopností, stal se pomocníkem pro jiné, jen jeho rána v srdci se ne a ne hojit. Ženy do jeho života vstupovaly a opět odcházely a vidina rodiny se pomalu rozplývala v mlze. Ale nevzdával to. Byt prozrazoval na svého majitele hned několik věcí. Na jedné straně lásku k dávno minulým a v mnohém opotřebovaným věcem, které připomínají dobré časy dětství a kterých se nedokázal dosud zbavit, na druhé pak schopnost přizpůsobovat se a kreativně vládnout věcem moderním. Rozum a cit, vyrovnané sloupečky a svoboda ducha ve slovech. Vázán v minulosti víc, než se dá unést. Mluvili jsme dlouho, ale pochopili jsme se rychle. Energetický rozbor potvrdil stagnující životní energii v několika sektorech bytu a kroky k nápravě se začaly dít. Obdivovala jsem odvahu, kterou najednou prokazoval s tím, jak se citlivě, ale jistě začal věcí zbavovat. Prostor se otevřel, probarvil, osobní potřeba tvořit dostala průchod hned na několika místech. Ještě není dokonáno. Jisté však je, že proces byl nastartován a je jen otázkou času, kdy přinese ovoce. Uděláme-li ve svém prostoru místo pro nové věci a lidi, brzy si k nám cestu najdou.  Feng Shui tak dalo naději a nový rozměr hledání otevřenému a naslouchajícímu člověku a mne odměnilo setkáním s výjimečností okamžiku, kdy se duše na cestě životem znovu nadechne.

Klasická nerudovská otázka, kterou řešila i paní Blanka. Po rozvodu zůstala s dvěma dětmi v bytečku malém jako dlaň. Děti rostly, věcí přibývalo, byt se zahltil hromádkami. Peněz na velké změny se nedostávalo, co teď? Když zjistila, čím se zabývám, požádala mne o Feng shui rozbor domova, S důvěrou a porozuměním jsme si vzájemně kladly otázky a vymyslely řešení. Nad barevným návrhem úprav v bytě jsme hned naplánovaly, kdy se do práce pustíme. Obvykle klient pracuje již sám a pomocí dotazů a dohledu dotahujeme jemnosti. Zde jsem udělala výjimku a daly jsme se do práce spolu. Šikovný řemeslník pomohl s vrtáním a s odvozem věcí, které již měly odslouženo nebo těch, které byly nositeli staré a nedobré energie. Stěhovalo se, malovalo se, ladila se šťastná místečka pro všechny obyvatele. Jaké příležitosti přinese čas, se uvidí, jisté však je, že se teď v bytě dobře dýchá a je příjemným a podpůrným útočištěm rodiny. Lidé, kteří tu žijí, se mají rádi a, kdo ví, třeba jich i přibude.

Žila, byla jednou jedna maminka a ta měla čtyři děti. Měla se co ohánět, aby dostála všem svým povinnostem a často byla unavená a vyčerpaná. Podvědomě cítila, že by potřebovala větší kontakt s přírodou a možnost relaxace v upravené zahrádce. A její manžel právě tak. Jak ale předělat starou a věcmi zahlcenou zahradu u domu, který koupili, nevěděla. Zavolala mi, protože znala jinou zahradu, kterou jsem navrhovala a vždy, když tam přišla, pookřála. Rozhovor i následný osobní rozbor energie manželů potvrdil potřebu podpory dřevěné energie a tak začalo navrhování. Úklid zbytečností a stavebních zbytků, přestárlých a suchých rostlin, stěhování a doplňování staré výsadby novou. Našlo se i místo na hraní a vodní hrátky, bylinkový záhon, ovocné i okrasné keře, růže, levandule. Měření světových stran napomohlo při určování vhodných sektorů pro jednotlivé činnosti a celkovou harmonizací se pomalu, ale jistě, prostor zahrady vyjasnil. Úpravami Feng Shui krásní zahrada dál a začíná být jasno i v mezilidských vztazích. Maminka i rodina jsou spokojenější a vyrovnanější a lavička s kávou se na mne pokaždé usmívá.

Kdo z nás by to neznal. Bolest se objeví a zase po čase zmizí. U Zuzky to ale bylo jiné. Ať dělala, co dělala, bolest se jí držela a ne a ne odejít. Rozcvičování, rehabilitace, nic nepomáhalo. Prohlédla jsem si její útulný pokojík pod střechou, proměřila, rozkreslila a zahráli jsme si škatulata, hýbejte se. Spaní pod trámem Zuzce evidentně nesvědčilo. Feng Shui úpravy se rozjely. Posun postele proběhl hned při první konzultaci, ostatní následovalo. Ještě pár možných vylepšení je v záloze, ale to hlavní už víme. Věřte nebo ne, záda ji už nebolí a do pokojíčku za ní přicházejí pes i kočka, stočí se do klubíčka a všichni spokojeně spí.

Hanička se probudila nezvykle brzy. Cupitala po schodech dolů bosýma nožkama a sotva uviděla maminku, spustila. Měla živý sen, v němž viděla starou paní, jak se prochází přízemím domu. Vyšla ze dveří kuchyně, pohlédla na holčičku, rozhodila rukama, jakoby nechápala, kde se tu bere a rozplynula se v hale. Maminka Haničku konejšivě pohladila a usmála se nad fantazií malého dítěte. Co ta malá nevymyslí. Za pár dní se situace opakovala, ale tentokrát ve dne. Dívenka přiběhla s očima navrch hlavy, že ta paní je tu zase. Viděla ji vcházet do pokoje, prý byla taková lehounká, jako stín. To už se mamince nelíbilo. S tatínkem si vzpomněli na vyprávění sousedů o tom, jak tu bydlela až do své smrti osamocená stará paní. Prý zde i zemřela. Protože mne znala z vyprávění své známé, obrátila se na mne, zda bych se mohla pokusit dům očistit od starých energií. Prohlédla jsem si místo a promyslela nutné úpravy. Rodiče odstěhovali těžkou starou skříň z dívčina pokoje na jiné, vhodnější místo, zakalené zrcadlo v chodbě nahradili čistým, novým, v pěkném stříbrném rámu a provedli ještě pár úprav, které mi z rozboru stávajícího domu vyvstaly. Prostor se uvolnil, uklidnil. Maminka omyla dveře i s kliky octovou vodou a já se věnovala přípravě očistného rituálu. O samotě, v místě, kde dívenka paní zahlédla, jsem vzdala hold té staré dámě a požehnala jí, aby mohla dům v klidu opustit. Zřejmě se jí ulevilo, protože její bloudící duši už v domě nespatřili.

Zatímco jsem míchala kávu v malovaném hrníčku, Emilka pobíhala po kuchyňce jako dlaň, postrčila konvici na sporák, pověsila květovanou zástěru, nahlédla do kredence, aby z něj vzápětí vytáhla truhličku s fotografiemi. Na ubruse s výšivkou, prý ještě z výbavy, se začal rozvíjet životní příběh ženy, která si mne pozvala, protože se doslechla o mé práci s lidmi. Ženy, která neztratila elán, ani vnitřní sílu, i když její život nebyl vždycky lehký. Vyprávěla, ukazovala třesoucí se žilnatou rukou obrázek po obrázku, lidé z fotografií ožívali. Snad pro ni, snad pro mě? Pochopila jsem, že to, co mi předává, je víra v dobrý svět, naděje a moudrý pohled člověka, který umře spokojen. S vděčností vzpomínám.